Žeh bílý světla...

Otokar Březina

Žeh bílý světla...
Žeh bílý světla v lampě duše mé jsi stáh, že v agonii rudé krvácí do šera. Pod zvlhlými klenbami dní jdu v myšlénkách, jak chodbami opuštěného kláštera, kde o fresky stěn tříští se vlny soumraku a zapomenuté legendy v zčernalých rámech se tmí, jak okna prolomená v staletí zázraků do zasmušilých horizontů Tajemství. A v kouřících dálkách, kde zsinalé mlhy se strou nad arkýře paláců a v boulevardů ruch, vítězný život zmítá se a kypí vířící hrou v bizzarních pěnách vášní a síly a tuh; žen ohnivé pohledy jiskrami prší do žádostí těl, spálená síla nervů pod lebkami tlí, a v tisících illusích jásot a úzkosť a žel třese se na napjatých strunách Tajemství. Žeh bílý světla v lampě mé duše jsi stáh, že v agonii rudé krvácí do šera. Pod zvlhlými klenbami dní jdu v myšlénkách jak v kvílících melancholiích večera, a naslouchám hodinám Veliké Noci, bijícím tmou, až s věží věčného Města v kovových slzách se schví jak matutinum andělů v čekající duši mou ráz hodiny mé poslední, angelus Tajemství. 10

Básně v knize Tajemné dálky: