*** Ó sílo extasí a snů, z níž umění

***
Ó sílo extasí a snů, z níž umění Ó sílo extasí a snů, z níž umění
plá barev vějířem a v tónech burácí! Tvým kouzlem z myšlének se záře pramení, jak z etheru se světlo nítí vibrací. Na oběť duše mé svůj žhavý sešli příval o moci vítězná, jež v inspiraci pláš, jak v oltář kamenný se oheň s nebe slíval, když oběť krvavou naň kladl Eliáš. V mé duši smutek dlí a hořké vůně teskné, myšlénka má je voskovicí světla mdlého, jež v těla svícnu nečistém se třesouc leskne na oltář věčný postavena Neznámého. Žen žhavý ret mé krve vášní neroznítil a lásky šílenství mi v zracích nezaplálo, žár bílý rozkoše mi v nervech nezasvítil a vůní přátelství jsem v žití vdýchal málo. Sám v tiché klausuře jsem počet žití řešil a jenom nad svých snů jsem záhonem se shýbal, víc nežli v životě jen v myšlenkách jsem hřešil a přelud miloval a páru tuh svých líbal. Mé jaro bylo smutnou, elegickou písní, již tichým tremolem mi život zahrál flétnou, a dny mých radostí, jak trávy trs, jenž tísní se při zdích, ve dlažbě, když kapky rosy slétnou. Mé vzpomínky jsou bez barev a beze vláhy, jak protěž v herbáři, jenž bílou plísní dýše; nakyslý parfum chudoby jsem dýchal záhy a ponížených žeň jsem klidil na své líše. Zář grandiosní vesmíru když v zrak mi padla sil věčných tajemstvím a osnovami světla, v mou duši odražená kosmu od zrcadla v ohnisko palčivé a krvavé se střetlastřetla. [5] Puch krve sražené jsem dýchal z dějin zvěstí a hrůzu Neznámého z vlastní duše hloubi, a zřel jsem v žití hru, kde bledý přelud štěstí, jak v perleti, se lomem vrchních vrstev snoubí. Netoužím žízně své u žití svlažit břehů, jak Gedeonův voj u zdrojů píti z dlaně: paprsků mystických jsem v duši sebral něhu a v chrámu Tajemství jsem klekl zadumaně. Je smutna duše má a plna vůně teskné, má myšlénka je voskovicí světla mdlého, jež v těla svícnu nečistém se třesouc leskne na oltář věčný postavena Neznámého. Ó sílo extasí a snů, z níž umění plá barev vějířem a v tónech burácí! Tvým kouzlem z myšlének se záře pramení, jak z etheru se světlo nítí vibrací. Na oběť duše mé svůj žhavý sešli příval ó moci vítězná, jež v inspiraci pláš, jak v oltář kamenný se oheň s nebe vlíval, když oběť krvavou naň kladl Eliáš! 6