*** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla

Otokar Březina

***
Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla
se stromu tvého. Ó rci, zda duší se vesním v duh krásu, jež leží v hrobě bílého světla, jak spící sonata zvuků v mlčení lesním? V dech kamenných květů, jež jednou dýchaly něhu na ostrovech propadlých v modrá zrcadla moří, když zem ještě teplá se třásla v pannenském žehu pod úrodným objetím bílých nocí a zoří, a z uhelných lesů kouřila hrůza a ssála se tajemným fermentem v krví mladistvých rubín, z hvězd problémů skvoucích, jak signál výstražný plála tmou nedávno nalitých zraků a do duší hlubin? Bod oživlý prachu zvířený cyklonem věků jsem bílý stvol trávy dušený prerií žití, a ze stromu tvého slzami horkými teku jak z rozsedlin kůry guma, jež opálem svítí. 23

Kniha Tajemné dálky (1895)
Autor Otokar Březina

Další vydání

*** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla v knize Básnické spisy (in Spisy Otokara Březiny, svazek 1) (1948)