Nostalgie.

Stanislav Kostka Neumann

Planoucí barvy, které jeseň vlila na vršky stromů, slunce vssálo chtivě, pomřely ohně západů a bílá mha záblesk slední kalí závistivě... V rozteklých konturách zem leží chudá... A nikde barev není, nikde tónů. Sen mrtvých křivek, ospalosť a nuda! Hnus smrtelného zápasu a skonu! – – – Den dodělal kdes v lese na obzoru – to od rána juž bylo umírání; – své touhy a svých sil ve stálém sporu teď s večerem se hlava svadlá sklání... Zřím malátně, jak v mozku kdosi vraždí; má energie spráskané je štěně... To líné světlo plynů kterak dráždí! Jak bílé stěny zejí obnaženě! – – – Plyn shasínám a žehem papirosy reflexu mříže se stěn plaším prouhy, – pot Neklidu mi horké čelo rosí, a slyším divokou jen píseň touhy. Ta bědná massa černých zdí a věží tam v dáli hoví si v mlh kalném lůně; – já v poutě tesknic pláč tu dusím stěží, a celá duše po tom městě stůně. A Úzkosť neslyšná mne ve tmě škrtí a příval krve žene k obličeji, – rty spráhlé vztekle papirosu drtí, a všecky nervy napjaté se chvějí – –

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1141. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. *** Čas lije se prškou mrtvého listí, jež slétla (Otokar Březina)
  2. K VEČERU. (František Taufer)
  3. Dřevo. (Ferdinand Písecký)
  4. MĚSÍC (Jan Opolský)
  5. HLADINA (Rudolf Medek)
  6. Ironické sloky. (František Taufer)
  7. VEDRA. (Otokar Březina)
  8. HŘBITŮVEK (Jan Opolský)
  9. Jasný den. (Antonín Sova)
  10. VE VŘESOVIŠTI. (Karel Boromejský Hájek)