HLADINA

Rudolf Medek

Tiše – tise, jako lekníny pozdní labutě bílé plují, houštiny chvějí se na břehu, smutnou přástevnicí jest melancholie v pavučin vláknech, na břízách jež se snují jak závoj, strhaný kdysi nevěstě smutné s lící, jež tudy šla, s očima, zapálenýma žízní tajemnou a okouzlující a žhavou, a sama se ztravujíc mučivou, němou trýzní, v prstech liliových tiskla svou hlavu plavou. V západu, hořícím na oknech zlatými stíny, voda se zachvěje časem, neslyšně zpění ve chvíli hořké, kdy smuten shlédnu do hlubiny, marně hledaje v ní dávné opojení... Sen melancholický, jak dávná pověst unylý, o nevěstě jeseně – panně jezerní, s večerem přichází ke mně důvěrně ve chvíli, kdy zrak roznícený na barokních římsách sní...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

400. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LUBUŠA (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Pocit nevolnosti. (Milan Fučík)
  3. L’ENFANT PERDU. (Vladimír Houdek)
  4. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  5. SLZA (Arnošt Procházka)
  6. LETNÍ VEČER DOMA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  8. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá; (Xaver Dvořák)
  9. TRPÍCÍ. (Karel Toman)
  10. FEÉRIE. (František Rybář)