L’ENFANT PERDU.

Vladimír Houdek

Tvé oči mají černý lesk, lesk smutečního sametu, na jehož rozestřený stesk umrlčích svící padá blesk. Já mám ty velké oči rád v pochmurné vášně roznětu: při hříchu když je vidím plát, mám lesklý jejich samet rád. Ó v sametech těch smutečních se halí malých rakví dvé – a kdyby’s jejich víka zdvih’, spí nezrozená žití v nich. Nevinné, plné čistoty zůstaly černé oči tvé pro nezrozené životy, pro pochované životy. Pod naším oknem častokrát, – když spala’s něžné mdloby snem, já vídal tichou nocí plát světélek bludných rej a chvat. A často, skloniv hlavu svou, polibky vzdušné cítil jsem: – ach, toť ty smavé duše jsou těch, kdo se zrodit nemohou.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1515. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TRPÍCÍ. (Karel Toman)
  2. DVĚ OČI. (Karel Boromejský Hájek)
  3. HLADINA (Rudolf Medek)
  4. Dolorosa. (Xaver Dvořák)
  5. JÁ BÁL SE TVÉHO POHLEDU... (Roman Hašek)
  6. HOROUCÍ NÁPOJ (Rudolf Medek)
  7. INTIMNÍ DRAMA. (Karel Toman)
  8. LXVII   Líbám-li ti měkkou ruku, (Stanislav Kostka Neumann)
  9. SLZA (Arnošt Procházka)
  10. Pocit nevolnosti. (Milan Fučík)