Pocit nevolnosti.

Milan Fučík

Na loži horkém svítí bílé tělo tmou a Psyché rdousena je v mdlobu zoufalou, na loži horkém tělo v křečích mučivých se svíjí bez moci; ret zkřiven v děsný smích. V samoty tichu Hřích svou náruč příšernou kol těla stiskl smrtivě, oh, silou strašlivou... Mé oči lkaly v kruhu víček zažhnutých a zkrvavěly pláčem v poušti hynoucích... V rozkoši hořké, palčivé, jež krev a mozek pije, svou vraždu skončil Hřích s odporným chechtotem, a žhavé, žluté oči gigantické zmije tmou vzplály naposled v úšklebku vítězném... A v agonii mou, v bolesti extatické – lkal tiše kvílivý zpěv čisté lásky lidské...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

457. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mori! (Xaver Dvořák)
  2. HLADINA (Rudolf Medek)
  3. JÁ BÍLOU CESTOU ŠEL... (Karel Babánek)
  4. Miserere. (Jiří Karásek)
  5. SLZA (Arnošt Procházka)
  6. Dolorosa. (Xaver Dvořák)
  7. IV. Ó, Pane můj silný a mlčelivý! (Karel Hlaváček)
  8. Rád mám mrtvá těla. (František Sís)
  9. Vrať se! (Xaver Dvořák)
  10. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá; (Xaver Dvořák)