LXVII   Líbám-li ti měkkou ruku,

Stanislav Kostka Neumann

Líbám-li ti měkkou ruku, hladím-li ti mlunné vlasy, dotknu-li se sametové tváře pobledlé, dívám-li se do tvých očí, do těch tmavých hlubin něhy, zřím-li pod nimi ten sladký, pastelový stín, strašná vlna proběhne mnou, vlna blaha, žalu, touhy, neskonalé utrpení, neskonalá slast, sevře srdce jako závrať, ohněm pálí, mámí vínem, odsouzené ruce moje tisknou nehty v dlaň. Tu jsem bezmocný jak dítě, sochy milenec líp na tom, řekni, co mi tedy zbývá, nežli stesk a pláč!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

798. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLZA (Arnošt Procházka)
  2. L’ENFANT PERDU. (Vladimír Houdek)
  3. Minulost a příští (Otokar Fischer)
  4. U lesní studánky. (František Taufer)
  5. Bílé objetí. (František Sís)
  6. HVĚZDY (Rudolf Medek)
  7. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  8. Rukojmí (Rudolf Medek)
  9. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, (Emanuel Hauner)
  10. VÍNO. (Adolf Červinka)