LXVII Líbám-li ti měkkou ruku,

Stanislav Kostka Neumann

LXVII

Líbám-li ti měkkou ruku, Líbám-li ti měkkou ruku,
hladím-li ti mlunné vlasy, dotknu-li se sametové tváře pobledlé, dívám-li se do tvých očí, do těch tmavých hlubin něhy, zřím-li pod nimi ten sladký, pastelový stín, strašná vlna proběhne mnou, vlna blaha, žalu, touhy, neskonalé utrpení, neskonalá slast, sevře srdce jako závrať, ohněm pálí, mámí vínem, odsouzené ruce moje tisknou nehty v dlaň. Tu jsem bezmocný jak dítě, sochy milenec líp na tom, řekni, co mi tedy zbývá, nežli stesk a pláč! 102

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann