***
I.
I.
Ne, není ještě dokonáno
a není všecko pohřbeno:
v tmách tuším smutných slavné ráno,
zlé kouzlo prchá zlomeno.
Ne, nemůže být zima věčná,
jistě se vrací jaro zas,
pomine krise nebezpečná
a v dušíduši vzhoří síla, jas.
Byť Velkonoce květy sžehly
a rvaly zbytek nadějí,
a ještě jednou sněhy lehly
v panenskou zeleň alejí –
do Letnic přece všecko zkvetlo
a svět se plesně zelená,
vítězem v posled bylo světlo,
ta Slunce vláda plamenná.
II.
II.
Z tvých očí slunce zahořelo
a osvětlilo duši mou
a novou písní rozzvučelo,
radostnou písní jásavou.
Viz: S Fausta temná kletba padá
a v nitru nová víra plá –
to tvoje smavá duše mladá,
ten velký zázrak provedla.
46
Jde slavné jaro mojí duší
a je v ní všecko samý květ
a nekonečné štěstí tuší
mé srdce i můj zprahlý ret.
A za to štěstí, život nový
chci království ti svoje dát
a nedovedu říci slovy,
jak mám tě, smavé dítě, rád...
1910.
47