Hudba dějin.
Již je tomu dlouho, co ta hudba zvučí!
Je to strašná hudba –
slyšíš, slyšíš ji?
Není to trylek skřivánčí, ani písnička kosí,
není to čisťoučký popěvek drobného děcka,
není to žalování děvčete, které touží,
není to zpěv chlapců za večera nade vsí,
není to pochod sokolský,
který zníval kdysi krajem za nedělí,
není to hlahol zvonů v předvečer velkých svátků,
není to chorál prastarý nad pedálem varhan hřmících,
není to letní bouře vztek,
který zažehá ustrašené hromničky,
není to běsnění bory,
když po vlnách Jadra se řítí...
Jaká to hudba?
Proč již neutichne?
Bolí od ní, tolik bolí v srdci,
mrazí v krvi, staví dech,
vraždí nervy slabých,
malé hlavy k zemi sráží...
Česká duše,
nepoddej se, neumdlévej,
hudby té se nelekej,
poslouchej a sluch si zvykej:
Vždyť jsme na tu velkou hudbu
čekali plných tři sta let!
Je to hudba Dějin.
76
Zvučí od věčnosti.
Drahný čas jen tiše, jako šepotem,
jako vítr slabý v lese korunách,
že tu její píseň slyší pouze
zasvěcenců ucho zbystřené.
Někdy však se rozehlučí,
že ji slyší každý tvor,
potom však se ve stěžejích
hýbe celý lidský svět.
Naposledy: pamatuj se – je již tomu drahně let –
u Bastily tenkrát prvně zabouřila divoce,
a pak dlouho světem řvala
(vzpomeň sobě:
Pyramidy, Berezina, Lipsko, Waterloo
a tak dále)
až se zrodil nový svět.
Teď zas hřmí již čtyři roky
jako před tím nikdy snad –
naslouchej jí, česká duše,
neměj hrůzy z ní.
V titánské tonů té změti,
ve hřmění pušek, děl a hmoždířů,
ve hřmotu motorů v azuru i na zemi,
v pláči dětí, žen a matek,
v proklínání mrzáků a starců,
ve chropotu mroucích milionů –
vyslyš nebázlivým sluchem zbystřeným,
národe tak hudební, jak žádný jiný v světě,
77
nesmírné té hudby nápěv,
melodii základní,
která nad tou hrůzou rozběsněných basů
ze dne ke dni jasněji a čistěji
zpívá jako zvěstování andělské:
Vzhůru srdce, vzhůru!
Hodina se blíží,
nový svět se rodí,
přijde spasení!
Vzhůru srdce, vzhůru!
Z moře svaté krve
rudé zkvetou růže,
květy Volnosti!
Vzhůru srdce, vzhůru!
Vykoupení blízko
pro každého z lidí,
každý z národů.
Přišla chvíle soudu –
soud již vyřčen jest.
Přišla chvíle zkoušky,
vy jste obstáli.
Vzhůru srdce, vzhůru!
Vzhůru prapory!
K slunci velkých zítřků spěješ,
Vyvolený Národe!
Červenec 1918.
78