Před třemi sty as roky šel jeden velký Kmet
se slzami v očích, s hrstkou věrných,
z vlasti do vyhnanství.
Nastal krvavý západ, nejsmutnější západ jeho národa.
Učil všecky národy,
jenom jeho lid, tragický lid,
špatně ho chápal.
Labyrintem světa snadno prošel sám,
neboť v srdci našel vždy svůj Ráj.
V cizině zmíral, vlasti již nespatřiv,
zemřel s vírou v usmířené duši:
Že se vrátí jednou přece do tvých rukou
vláda věcí tvých, ó Lide český...
Břeskným pokřikem Velké Revoluce
Galský kohout probudil člověka i národy.
Až na východ, do Čech, na Slovensko,
zalehl ten zázračný zpěv znovuzrozeného lidstva.
Vztýčili jsme hlavu a sbírali síly k činům.
Dlouho, dlouho čekali jsme na hodinu osudovou.
Ale přišla konečně,
v průvodu nekonečné hrůzy,
kdy celá planeta se chvěla v základech.
A tehda zase objevil se Kmet,
který s hloučkem věrných
překročil hranice.
Staré proroctví mu znělo v duši:
Vrátí se vláda věcí tvých k tobě, ó Lide –
nyní – anebo nikdy;
vrátí se, jsili schopen oběti a činu.
Já jdu a vykonám svůj díl...
A tak odešel, jasný a odhodlaný,
s odvahou, silou, vůlí Giganta.
Šel přímo v bouři světa.
Ač ho nesla – přec uhnul její směr.
A když se mraky počínaly trhat,
nový světa řád a sklad se počal rodit,
v prvním přísvitu nového slunce
přímo ukázal na jeden bod Evropy a řekl:
Tam moje země jest a na svou volnost čeká...
Dokonal dílo své a nezlomen se vrátil.
Triumfem pozdravil ho národ, vděčný, překonaný.
Usedl Kmet na ten stolec starý,
(první po Jiříku Poděbradském slavné paměti,
první zase správce země z lidu vzešlý)
aby dále učil národ svůj a vedl
k svobodě, k velkosti, k štěstí.
A zítra dožije se Kmet
sedmdesáti požehnaných roků.
Do prachu všichni před tím majestátem!
A jaká odměna a jaký dík?
Co může dáti národ, může dáti člověk?
– Za lásku lásku,
srdce za srdce.
Vojáku Republiky, vojáku Revoluce,
co ty mu můžeš dát?
– Za lásku lásku, srdce za srdce,
synovskou úctu, vděčnost pokornou.
A přísahu dnes opětuje svorně
náš stotisíců pevné spjatý šik:
Poslušní Tvého povelu, poslušní Tvého příkladu,
povinnost svou vykonáme dnes tak jako zítra.
Život nebo smrt, vždy však čestně a krásně,
jako Ty, Otče náš, Pane náš.
Buď ještě dlouho zdráv a s námi,
buď Tobě – zdar!