JITŘNÍ PÍSEŇ.

Jan Karník

JITŘNÍ PÍSEŇ.
Luna, věčný samotář, v závoj halí bledou tvář, – nad horami začíná rdít se vatra Zořina. V zlaté stáji za ní slýchat ořů ržání, kvapí k zapřahání Heliova družina. V ohnivý vůz mladý Den sedá, Zoří ověnčen... Počíná zas nový trud, v nové touhy, v nový blud bláhové se srdce řítí, kde mní rajské prahy zříti, starých strastí vlnobití ztišilo se poněkud. Cestou, kde jsem včera kles, třeba znovu vléci dnes Božetěchův těžký kříž, – kéž by aspoň hvězdám blíž! Svůdnými bych vidmy zmámen nezbloudil, sem v štěrku kámen sešli, Pane, jeden pramen světla, jemuž vévodíš! 13

Kniha Večery u krbu (1922)
Autor Jan Karník