LESNÍ MOTIV.
Flétny plachých hudců hrají
z lesní houštiny.
Na pařízku sedím v kraji
zkvetlé mýtiny.
Hledím k stěnám chvějné chvoje
smrků mladistvých,
pestrokřídlé bzučí roje
z květů zlatistých.
Smrky, jedle pohrouženy
v klidu pravěkém –
Viz! V tom stařík nahrbený
mih’ se průsekem.
Teď jak přízrak v mladém boučí
kmit’ se stínů hrou –
ký duch bludný se to loučí
s lesem Ochozou?
Lesní dědek – sivé tváře
obrost lišejník,
jak by bál se slunka záře
v temnou houšť mi znik’.
48
Proč mi srdce buší prudce?
V hrdle vázne hlas –
vzpínám divně dojat ruce,
kostmi projel mráz.
Což – jestli tu chodí v šeru
nebožtík náš děd,
jehož pilné ruky věru
všude kolem sled?
Bludného jak samotáře
potkati mám dnes,
jenž tu kdysi v potu tváře
sázel mladý les?
Vyprosiv si letmý návrat
v drahé okolí,
přišel shlédnout z věčných zahrad
símě vzešlo-li?
To tam kouzlo!.. Trakař hrčí
cestou výmolnou.
Stařík fajče veze smrčí
rukou mozolnou.
Ticho... Časem lesní hudci
pausu učiní...
V dálce klušou bosí kluci
k trsům maliní.
49
A vzduch jako drahé ženy
horké polibky...
Smolnou vůní zrají kmeny
– v rakverakve, v kolíbky.
50