Vise

Inocenc Arnošt Bláha

Vise
Vím, přijde jednou den kdy opuštěn, a spálen žhavým řetězem se probiju až v novou zem, kde za mrtvé se modlí živí. A půjdu nepoznán – – Zvuk temných hran mi do cest bude z hloubek lkát, až u bran Města budu stát, a nedočkám se odpovědi. Jít musím umdlen zpět do Věčna let – Má obří touha bude chtít se k Městu štěstí navrátit – a proklet zšílím ve tmách hladem. 39