Smutek neplodnosti.
Jdou léta – Duše zvolna prahne,
jak požár žití do zahrad jí šleh’ –,
kde barvy květů dávno sesinaly.
Dnes prvně po letech
se zdá mi pokoj můj tak malý,
ten pokoj, kde jsem sedal k bohatým svým stolům
a nadšen píval zkrvavělá vína –
Dnes jsem tu nepoznán a cizí,
a ruka vyzáblá se marně k nebi spíná
za sladkou řeč pro afasii duše –
marně –
v pavučinách šedých, které natkal osud
vyssáty a mrtvy zlaté kostry visí
hází dlouhé stíny v sály, kde se stmívá –
Němo je tu – mrtvo –
Jen kdes ve sklepeních
zhluboka to hřímá jako vzpoura sopky,
která hledá východ horkým řekám lávy –
Chodby temny, chladny – Nikdo nezazpívá
tu starou píseň štěstí, jež má pro vše slova –
Dávný fantóm slávy
usnul tvrdě, těžce po nezvyklých bděních –
Němo je tu – mrtvo – nemám slova – slova
němý musím umřít – zadusit se řečí – –
53