Víš, matičko – – –?

Inocenc Arnošt Bláha

Víš, matičko – – –?
Víš, matičko, jak jsem tenkrát v dálky zabloudil, když mne nával touhy přepad v smutku letních chvil? Do hor, lesů, šel jsem tichý v prozářený svět, a když soumrak padal v líchylíchy, vracel jsem se zpět. A tys stála, smutná stála u zahradní zdi, nad hlavou ti probělala první souhvězdí. Zrak tvůj tměl se – horká vláha stříbřila se v něm, já se ptal, proč pláčeš, drahá, ret tvůj zůstal něm. Teď již bol tvůj tak mi známý i tvé touhy tíž, když jsi v dálky odešla mi a se nevrátíš. U stolu mne čeká doma smutků na tisíc – – – Přijdeš mi – viď, matičko má, po západu vstříc? – Dle Frant. Herolda.
67

Kniha Po cestách vítězů (1902)
Autor Inocenc Arnošt Bláha