MY TENKRÁT ŠLI JSME SPOLU –
E. S.
My tenkrát šli jsme spolu –
Hudby táhly ze zahrad Nekonečna,
a noc zdvihla tajemnou oponu na jeviště cizích světů,
odkud časem dolů na tesklivou zemi pršelo štěstí – marně –
vracejíc se zpátky velikým obloukem své touhy –
Tma rostla vysoká, nedostupná a nedohledná,
a jenom záhadné zraky hvězd dívaly se do mlčení země,
jejíž život mohl růsti jen pod velikými lampami Světla
a kvésti jen ve sklennících vyhřátých tepelným prouděním Lásky –
Město stišeno kolébavkou neviděných hudeb usnulo –
My tenkrát šli jsme spolu – pamatuješ?
A cítili jsme spolu v sobě harmonii všeho,
a hvězdy dívaly se v naše štěstí –
A my šli spolu cestou zlatých svítilen,
jež vítězně kvetly do temnot a zhasínaly v dálcedálce.
A viděli jsme život krásný, jak tu noc,
v níž mluvily tajemné hlasy věčností o kráse lidských snů,
u bojácné výstrahy před všedností pozemských jiter a dnůdnů.
A viděli jsme, jak jdem v život cestou zlatých lamp své lásky,
a hvězdy závistivě dívaly se v naše lidské štěstí –
Ó lidské štěstí – lidské sny –
Tys náhle divoce a zimomřivě přitiskla se ke mně,
a prstem bílým vyděšeně ukázala’s v dálky,
kde ve tmách širokých zhasínala světla.
15