IX. A měsíc vzešel zlatě, slávyplně

František Kubka

IX.

A měsíc vzešel zlatě, slávyplně A měsíc vzešel zlatě, slávyplně
a jasem zbrotil temný, tichý les, jímž varhanný šum stromů v mocné vlně se v svaté písni k velkým hvězdám nes’... A lesy šuměly a jako srdce hvozdů v tiš večerní zněl dálný vodopád, jak bouře hřměl a hned jak prozpěv drozdů, a výsk’ – a vzkřik’ a zmlk’ a v snění pad’... A z polí vlála vůně zralých klasů, zpěv z chaty na výši do údolí se snes’, já snil o kráse tvojich dlouhých vlasů, a svatý mír i do mé duše kles’... A měsíc padal zlatě, slávyplně do horských náručí, jež vstříc mu rozpial les, – – a varhanný šum stromů v mocné vlně se v svaté písni k velkým hvězdám nes’... 58

Kniha Slunovrat (1914)
Autor František Kubka