Nejhorší chvíle.
Parabola.
Stál malý domek na břehu,
v paprscích slunce se vesele smál.
a přišly bouře hučivé,
chaloupce příboj vln základy rval.
A domeček se přestal smát,
paprsky slunce když uhasly v tmách.
A nový příboj zuřil dál,
domek až dokonal v zříceninách. –
*
Stál na prahu jsem života,
v paprscích slunce se vesele smál.
A přišly bouře života,
příboj mi divoce iluse rval.
A pak už jsem se nesmál víc,
paprsky slunce když uhasly v tmách,
nad otce bílou mrtvolou
štěstí mé skonalo v zříceninách.
Tak mládí sen kles do ruin,
v úšklebek stáhl jsem brvy a tvář
a k nebi vzhlédl hrozivě,
víry mé pokorné uhasla zář.
– Kdes Bože byl, když prosil jsem?!
Odpověď žádná. – A v bolu jsem řek:
– Ty nejsi Bože, s bohem buď! –
Dál se však rozpoutal přívalů jek...
Vše urvala mi žití bouř,
všecko jsem ztratil a zničen jsem klek’ –
za Boha, otce, iluse
zbyla mi posměchu síla a vztek...
20