Znám vás!
Pozor, pozor, vy, dělníci,
na chásku, vztekem soptící,
jež lže, až se jen práší;
její česť má křivé nohy,
avšak přece nás hanobí,
že prý jsme hrozní práči.
Ovšemže často pereme
ctnosť její, kterou najdeme,
když po zajících skáče,
20
aneb ve hlučné hospodě
či venku v noční pohodě,
kde mravnosť nad ní pláče.
Pozor na chásku, dělníci;
dle inkvisice přející
tmavé nám kasematy,
jak ona troubí do světa,
že strana naše prokletá
dělá prý atentáty.
Ach, dobře jste se svěřili!
Ten čestný zjev váš spanilý
proto má velké platy,
aby vždy na rozum lidský
v první řadě to dělnický
sám dělal atentáty.
Blbce byste měli rádi
z nás, vy, chytří kamarádi
kdesi z flanďácké čtvrtě!
Leč velice se mýlíte,
dnes ví už, kam vy míříte,
i každé malé dítě.