Sonet své poesii.
Mé mladosti, čas divě trhá růže
a v minulosti klín je vrhá zpět,
a zlatých snů mých sněhokřídlé bůže,
zkad přišlo, v ráj chce zase odletět.
Vše odchází – – Kdo zadržet vás může,
vy světlé vidiny mých dětských let?!
Jen Poesie věrna mi – vždy úže
mě v lokty vine, na svůj sladký ret.
Ó kouzelnice, jíž se každý koří!
Máš v ruce číš, kde hvězdným ohněm hoří
to víno bohů – vezdy chci je pít!
Bych časům řek: – váš let mě neohromí! –
a smrti: – kopí tvé mé rámě zlomí! –
a starým bohům: – chci vám roven být! –
107
Omyly tiskové:
Strana: řádek: místo: čti:
7. 3. shora šij šíj
8. 5. ,, s obrazu z obrazu
11. 2. ,, stele stele,
11. 4. ,, housle housle,
12. 9. ,, Panny Panny,
15. 8. ,, tvoji tvojí
15. 11. ,, v ráje v ráje,
25. 9. ,, melodii melodií
26. 2. ,, skoláků školáků
26. 13. ,, rozptýlily rozptýlili
31. 6. ,, bílý bílý,
32. 1. ,, Starý idylla Stará idylla
32. 4. zdola jež již
32. 1. ,, fletna flétna
33. 5. shora – Jak přeludy sní stromy
33. 2. zdola to Sch. duše to Schumannova duše
41. 3. shora krade krade,
41. 4. ,, již, již
46. 10. ,, měká měkká
50. 9. ,, rádě ráda
50. 6. ,, rádě ráda
55. 1. zdola vzpoměla! vzpomněla!
63. 10. shora moji mojí
82. 11. ,, rvala řvala
87. 16. ,, hvozdů je ze hvozdů ze,
91. 4. zdola moji mojí
92. 16. shora jenž jež
107. 1. ,, mladosti mladosti,
E: ts; 2007
[109]