ZLATÉ KAPRADÍ
[59]
„Zda, matko má, zvěst tu znáte,
kapradí že kvete zlaté,
kvete v první noci máje,
divné v sobě chová taje,
poklady ukáže skryté –
povězte, zda o něm víte?“
„Šalebné to, dcero, zvěsti,
nehledej ty v čarách štěstí,
pekelného nehleď býlí,
nevyzývej černé síly,
poklady kdo hledá skrytě,
tomu ďábel strojí sítě!“ –
Kde tvé rady, máti stará?!
Ty tam jsou, jak ranní pára!
Neslyší jich hříšná panna,
k čarám zlým je odhodlána.
***
61
– „Půlnoční vy černé moci,
volám já vás ku pomoci,
povězte, kde květ se tají,
jímž se skály otvírají,
zjevte mi, vy moci kleté,
zlaté kapradí kde kvete,
čaromocí svojí v zemi
pokladů skrýš otevře mi! –
V chudobě se svojí soužím,
po bohatství marně toužím,
skvít se já chci stříbrem, zlatem,
v šatě chodit přebohatém,
vzácnými se krášlit šperky,
strojit se jak panské dcerky,
zlatem chci já oplývati,
za ně třeba duši dáti!“ –
V tom, jak by jí odvět vracel,
divě vichr zaburácel,
blesklo se před panny zrakem,
hrom zaduněl temně mrakem,
62
a zlé panně nade hlavou
havran rozpjal peruť tmavou,
zakrákoral, jakby v plesu,
k černému se rozlét lesu,
a za havětí tou ptačí
panna spěchá, co dech stačí –
Hučí lesy, temně hučí,
vichřice v nich divě skučí,
a v to lesní houští šeré
dychtivě se panna dere,
po mechu a po jehličí
jedoví, slyš, hadi syčí,
v rokli štír se svíjí s mlokem,
šelma rudým svítí okem,
nad hlavou jí sova houká,
noční pavouk sítě souká,
a nad černým nad močálem
bludičky, hle, v reji stálém – –
Běží panna, běží v spěchu,
bez ustání, bez oddechu.oddechu,
63
kolem zmolí, kolem strží,
nic jí v cestě nezadrží,
nedbá na pěšiny srázné,
nedbá, v bažinách že vázne,
že ten vlas, jenž větrem letí,
rvou jí větve hustou spletí,
o trní a o kořání
do krve že nohy zraní,
že ta sluje, kol níž kráčí,
otvírá se tlamou dračí,
že ta propast, kol níž spěje,
jako jícen pekla zeje –
Nezná panna, nezná bázně,
nezná únavy ni strázně,
duše hříšná, lačná zlata,
za zlým ptákem nocí chvátá –
Hle, tu v lese skála pustá,
trním, hložím pozarůstá,
a pod skalou v černém smrčí
kouzelná, hle, kapraď pučí,
64
ohnivým tu věstí svitem
o pokladě v skále skrytém –
Stojí před ním panna smělá,
stojí, jako zkamenělá,
a jak na čarokvět zírá,
skála, hle, se otevírá,
a když zkořán otevře se –
sotva zrak tu jasnost snese!
Tolik je tu třpytu, lesku,
v jednom ohni, v jednom blesku,
stříbro, zlato se tu vrší,
drahokamy jiskrou srší,
a vše, co tu skví se, plane,
bohatství je nevídané.
Přecházejí panně oči,
závratí se hlava točí,
a když zlato brát se strojí,
sličný lovec před ní stojí,
rudé s čapky vlá mu peří,
plamenným ji okem měří.
65
– „Hoj, panenko, tebe vítám,
poklady své tobě skýtám,
z dálného jdu pro tě kraje,
kde vše zlata leskem hraje,
zlatem kde se pole třpytí,
zlaté v lukách roste kvítí,
zlaté v sadě zrají plody,
zlatem svítí jasné vody,
zlatou les se hemží zvěří,
zlaté mají ptáci peří,
zlatá je tam každá cesta,
zlatem skví se vísky, města,
v zlatém lid tam chodí kroji,
radovánky sobě strojí,
zlatý nástroj k tanci hude –
hoj, tam se ti líbit bude!
Nebudeš ty žíti skromně,
v zlatém budeš bydlet domě,
na zlatém tam lůžku lehat,
v zlatých střevíčkách tam běhat,
na nádobí zlatém jísti,
zlatým kolovratem přísti,
66
hřebenem se zlatým česat,
dnem i nocí blahem plesat!“ –
Běda, pekel kouzlo klaté
hříšné panně mysl mate,
divou žádostí se chvěje,
za poklady v skálu spěje –
V tom, jak zažehnut by bleskem,
všecek bor vzplál rudým leskem,
hučel vichr vrškem stromů,
zarachotil úder hromu,
a sluj, jež se zlatem skvěla,
za pannou se uzavřela – –
67