MYSLIVEČEK.
[69]
V černém lese, po jahodí,
za večera srnka chodí,
krásná srnka, útloboká,
ohníček jí svítí z oka –
Myslivečku, pozor dej!
Mysliveček však nelení,
pušku má hned na rameni,
jak o krásné srnce slyšel,
do černého lesa vyšel –
Myslivečku, pozor dej!
Marně chodí, marně hledá,
srdce pokoje mu nedá,
srnka prchá v houšť a klestí
a on stále na bezcestí –
Myslivečku, pozor dej!
Bloudí, bloudí temnou nocí,
jakby schvácen divomocí,
71
krásná srnka dál ho láká,
slyš, nad lesy havran kráká –
Myslivečku, pozor dej!
Dennice když z mraku vzchází,
krásná srnka leží v mlází,
na útlém tam leží boku,
ohníček jí hasne v oku –
Myslivečku, běda ti!
V černém lese srnku skolil,
nevinnou krev marně prolil,
na zeleném, na palouce,
prostřelil si za to srdce –
Myslivečku, běda ti!
V ranní záři na oblohu
duše dvě se vznesly k Bohu,
duše bílá, žalující,
černá, na soud putující –
Myslivečku, běda ti!
72