XXIV. Povídala má panenka, že co bylo, není víc,

Josef Kubelka

Povídala má panenka, že co bylo, není víc, že z té naší lásky mladé není nic, ach, není nic; že to srdce oblouzené rozumu se nezeptá, že chci jinak panímáma, kmotr, kmotra, teta, strýc. Povídala má panenka, abych hlavu nevěsil, že je děvčat jako máku, na tisíc, ba na tisíc: aby prý mi neukáplo do srdéčka hořkosti, že mne pozve má panenka na veselku za měsíc.

Patří do shluku

hanička, jeníček, hubička, růžička, hanna, panenka, srdéčko, srdíčko, děvčátko, janíček

191. báseň z celkových 475

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Odbytá. (Bohuslav Čermák)
  2. 12. Mladičká nevěsta. (František Jaroslav Kamenický)
  3. XXVII. Hubičky. (František Serafínský Procházka)
  4. Nevěrná. (Milota Zdirad Polák)
  5. 11. Z rána na usvítě (Karel Hynek Mácha)
  6. Dceruška. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  7. Ó nevěř, hochu, když ti dívka šepce (František Ladislav Menhard Litoměřický)
  8. XXX. V zpovědi páteru jsem žaloval, (Adolf Heyduk)
  9. Marné. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. Hubičky. (Růžena Jesenská)