Pohřeb na moři.

Irma Geisslová

Pohřeb na moři.
Křídly racků ovívána šedá skála trčí z moře, pusta večer za soumraku, pusta v ohni raníranní zoře. Naslouchá, jak vlny bouří, tepouce ji divě v boky, zřízří, jak chmuří se neb jasní obzor nebes modrooký. V moři zpěv i pláč i jásot, jindy hněvně zasyčí to – moře velké, moře dálné, co v tvé hloubi tajů skryto! Pod skalou se houpal koráb stožárem se štíhlým chlubě, temným hlasem žalmy pěli černí muži na palubě. 9 A pak s lodě přehodili jakous hmotu s děsným vzkřikem – – nad ní vlny zavřely se na věky tím okamžikem. Zemřel dalek země břehů, pohřben ke dnu, aniž ví to; moře velké, moře dálné, co v tvé hloubi tajů skryto! – – 10