LOPE DE VEGA, SLOUŽE MŠI SVATOU,
omdlévaje:
„To čiňte v pamět Mou“ – – Ó révo živá,
lze více dáti nad krev, žárem lásky vroucí?
Tep srdce Tvého cítím na své dlani tlouci,
Tvé jasem blízkosti mně ve zraku se stmívá.
Sbor Serafů Ti nad oltářem zpívá – –
Kam hledím pamětí: V tmách padá slunce žhoucí
a s oltáře – vin kříže – sténá vzdech tvůj mroucí,
ač láska, klid a smír se z hloubky očí dívá.
Jsem zrádným hostem Tvého večeřadla,
jsem žoldákem, jenž kopím hruď Ti bodá,
jsem rukou přátelskou, co k hrobu snům Tě kladla?
Zde obět bez krve. Přec piji Krev Tvou! – plesám.
Však živá kane krev, kde nitro bolest hlodá...
Jsem Tobě v lásky bol? Z vin do mdlob hrůzou klesám – –
294