STESK JANA Z JENŠTEJNA.
Jak Jan jsem tehdy vidění byl hoden:
Pán Ježíš klíč bral smuten od papeže,
hřměl v lidu svár, byl požár, lup a řeže,
pust chrám, kněz v krvi, chud a nesvoboden.
Pán Ježíš na kříži jsa vnově zboden,
i nad námi lkal, opate a kněže!
Já s hrůzou vstal, v tmách na modlitbách leže,
nést berlu déle lekal se i o den.
Rád u Praxedy svaté chud mru hladem.
Jen toho stesk mi však: i po svatosti vůdcích metá
smích potupu. Vlá bouře církve sadem.
Jde sám a lepší lid, kde cesta květy zdraných štěpů setá?
l Štěpán k nebe branám ukazoval,
chléb děle chudině již rukou druhou,
a kněz i lid jej vděkem kamenoval!
Bůh milostiv buď mně, kde Jeho nehodným jsem sluhou.
297