Vin kletbou bouřil žalobce jak vlády trudných dob(J7m)
zem chudou dávily lid doma vedly do porob(J7m)
trest Odsouzen jest občan Ludvík Capet(J5f)
Byl dlouhý výslech Na jatky s tou hlavou ubohou(J7m)
v ní se z mdlob a únavy vše motá mátohou(J7m)
div neklesá už teď Hlad vězně mučí(J5f)
Ni drobtu po stolu jenž jindy kynul bohatě(J7m)
Ni vína krůpěje v mdlob kalných vratkém záchvatě(J7m)
Nic paže podporou krom zdi jen šedé(J5f)
Jest pod stráží Svůj osud zná A čeká pouze vůz(J7m)
Kam Do vězení zpět či na popravních místo hrůz(J7m)
A hlad jen hlad mu podlamuje nohy(J5f)
Čí jeden pohled soucitný A zhasnul netečně(J7m)
když odsouzenec do očí mu vzhlédnul povděčně(J7m)
teď úleku v nich bolestně se usmáv(J5f)
Kdo pohleděl teď muže téhož drsný mluví hlas(J7m)
že ovšem tuto nestrojí dnes lukullský se kvas(J7m)
však jísti něco nepřeje si vězeň(J5f)
Jen hlavou vrtí občan zlosyn stud mu popři hlad(J7m)
S ním onen lítost má ač podezření zrad(J6m)
slov nedbou lhostejnou jda z cesty dbale(J5f)
Cit krásný tají teď a žalobcův to adlatus(J7m)
co obžalob mu vír a spád až pomalý měl chvat a klus(J8m)
Tam vrah zde vůči člověku jen člověk(J5f)
Dá zavřít chrámy Paříže týž ano on Chaumette(J7m)
slav bohyni jen rozumu kloň koleno vij květ(J7m)
z dojmů člověka se nyní hanbí(J5f)
Zpět jeden z vojáků Půl nese chleba bochníka(J7m)
I Chaumettovi nabízí co skýva veliká(J7m)
Král oči odvrací Hlad stud svá úcta(J5f)
Jen planou slinou laskomin mel plevu marný pych(J7m)
se plní ústa hladová Zas pohled prosí tich(J7m)
Chaumette hnul brvou Proste ale nahlas(J6m)
Hned naschvál kroků několik zpět dále pokročil(J7m)
by kde kdo slyše patrně v tom zrady nezočil(J7m)
co za ním král Též prosím sousto chleba(J5f)
Hlas takový jímž doma dřív bůh velel u dvora(J7m)
však nyní teskně zvlněný jak chví jím pokora(J7m)
Hlas lkal tak o chleba kdy v otčenáši(J5f)
Zde občane Což ulomte si notný odkorek(J7m)
Toť sousto spartánské Hrst maje země hlíz vám vděk(J7m)
i ty bych s vámi posnídávkou dělil(J5f)
V tom povel S chlebem v rukou sednuv do vozu(J6m)
král kůrku pojídá co odtud v ulic hlomozu(J7m)
jej vezou po soudu Kam komu nakdy(J5f)
Chléb hořkne mu že nedojedl ani do střídky(J7m)
již váhá sníst Kam s ní Hne rukou z okna vyhlídky(J7m)
a pohyb bude znakem úmluv zrádných(J5f)
Pan Chaumette sedě proti němu chléb mu z rukou vzal(J7m)
ven hodil na dlažbu Král vzdechnul u výčitky žal(J7m)
Ach Škoda chleba však jest nyní drahý(J5f)
A druhý obce bystrohled tou cestou k cíli běd(J7m)
Colombeau ptá se Odkud víte žije mimo svět(J7m)
že drahý chléb ač lacina mu hrdla(J5f)
Chléb chutná po smeteném prachu plísní zeminou(J7m)
pan Chaumette sdílí namátkou z let dětských(J5f)
jak matka jej vždy plísnívala chléb li pohodil(J7m)
jen z potu krve mozolů se přec prý nerodil(J7m)
hlad tisíců ho půdě nevynutí(J5f)
Dí král Bůh Bůh jen dává na polích nám růsti klas(J7m)
Jak mizely by stěny kočáru mu vidin na obraz(J8m)
v těch široko kams otevřených očích(J5f)
Vin podvědomých výronem čím odkud temení(J7m)
jest v duchu mu jak šel by poli v léta plameni(J7m)
kde klasy zrající už moučně voní(J5f)
A zatím pod oblohou zimnou plno mračných kup(J7m)
Hlad do chlebů má nových dlouho Luza cení chrup(J7m)
chřtán po krvi jí teplé zimou zívá(J5f)