TŘI.

František Leubner

Vlak od Prahy se volně po kolejích plíží(J6f) jak s námi vlekl by co nás i trudů tíží(J6f) z nichž obavy a tužby do budoucna letí(J6f) Kéž bylo po vojně Již trvá na rok třetí(J6f) Tři(Ja) My ohlédli se opět po hlasu Ta paní(J6f) zlo do léta zas do žní předpovídá maní(J6f) Hlas není klidně prorocký Cos lká cos tají(J6f) v něm slzy kypící hloub srdce zalévají(J6f) Byl nával do Kralup Teď na protějším rohu(J6f) tří osob nevtíravě pozor míti mohu(J6f) Pán bílý chlácholivě ruku ženy hladí(J6f) a do ucha cos tiše domlouvá jí kradí(J6f) co statná vedle služka netečně a chladně(J6f) k ní hledí po straně ač hlídá nenápadně(J6f) i pohyb rukou neklidných hru rozčilenou(J6f) tří prstů překládaných sem tam na kolenou(J6f) Jest oblečena vkusně do smutkových šatů(J6f) má těžkým závojem i hlavu obepjatu(J6f) že bledý přepadlý jí obličej jen tuším(J6f) i jíním prokvetlý vlas na skráních a k uším(J6f) však černé rukavičky do nemíry volné(J6f) se řásní ohyzdně k hře prstů obapolné(J6f) jak schválně by jí oděl ruce někdo cizí(J6f) a spoutal šalebně že cit a hmat v nich mizí(J6f) Mne napadlo tak ruce oblékají stuhlé(J6f) když na poslední cestu koho strojí v truhle(J6f) I na svěrací rukávce jich uzly pevné(J6f) jsem vzpomněl nevolky stud bludy omluv zjevné(J6f) jak stihám černou paní prsty překládati(J6f) jen do tří počítá Dál pamět jí se hatí(J6f) Pnou se pletou a chvějí postihují prudce(J6f) ty v černých rukavičkách svadlé myslím ruce(J6f) až v dlaních mužových zas klidní se a tiší(J6f) dlaň teple do dlaní a hlava hlavě bližší(J6f) Což jiné vidím ruce na matce a paní(J6f) jim naproti jež k oknu do kouta se straní(J6f) a tříleté as děvče na klíně si chová(J6f) je hýčká do dřímot mu šeptá měkká slova(J6f) jak vánek lichotný když po kláskách se houpá(J6f) co v polích utichlých den ku poledni stoupá(J6f) Již hlavu zlatých vlásků do prstenců v týle(J6f) k snu pohově dle zvyku odpolední chvíle(J6f) si na matčině loktu dítě kladl tiše(J6f) leč loutku medvídka má kožich z hnědé plyše(J6f) už na letošní zimu mnohde vylínalý(J6f) co na ní tupá očka udiveně valí(J6f) si k tělu pod raménkem samo družně tulí(J6f) je oba ruce matky na kříž obejmuly(J6f) Má čisté bílé ruce ona matka mladá(J6f) i pracuje li doma po prachu ni vada(J6f) jí na nich neulne kdy k stolu sedá smavě(J6f) a s klidnou láskou hledí po mužově hlavě(J6f) co pro něho a dítě na krev pod mozoly(J6f) by dlaně ochotně žen drala za úkoly(J6f) Má hladké ruce oblých prstů ušlechtilých(J6f) snad muž je líbá vděčně o svátečních chvílích(J6f) a jistě líbati vždy léta bude dítě(J6f) až je i obetkají suchých vrásek sítě(J6f) a tvrdě vyvstanou i kůstky jich a kloubky(J6f) kde důlků teď jen stín již kůtků budou hloubky(J6f) a kypré dlaně splihnou na vetchoučké skladky(J6f) jak často praná bílá pláténka a šatky(J6f) Jest hezká líbezná až do tkliva tě něžná(J6f) Ač jistě jinak ví co chléb a kytle režná(J6f) kdes žije v pohodlí šat po modě má strojný(J6f) a kvete štěstím Ano nebýti té vojny(J6f) Jen dítě usnulo i koles nad lomozem(J6f) jak taktak tak kvap tlukou pod hrkotným vozem(J6f) výš paní povznesla svou pod kloboučkem hlavu(J6f) a po nás hleděla ven okny na Vltavu(J6f) Zjev černé paní vstříc jak napjatě jsem čekal(J6f) že déle asi jede s ní ji polekal(J6m) ba možná nevšímavě ze soucitné vůle(J6f) ji přehlíží mně v mluvných cestujících úle(J6f) kam nudně bez zájmu zrak pokojný se točil(J6f) kde v šumu hovorů i vtip si někde smočil(J6f) Hleď nedočkavče teď si nenápadně všimni(J6f) Než ven se zadívala do krajiny zimní(J6f) kmit na protější paní pohled její stanul(J6f) a z hrudi pokradmo vzdech potajmý jí vanul(J6f) i oči sklovitě slz jihnutím se lesknou(J6f) ač pevně do dálky zrak s námahou pne tesknou(J6f) Má zádumčivé oči zahloubaných smutků(J6f) a víčka klopí li vzdor chmurný tmí se v koutcích(J6f) zlob mračnou odvetou jí žalů za pohnutku(J6f) zrak výtkou dojemný jak hledy laní mroucích(J6f) Snad stýská se jí mladé za chotěm v zlé válce(J6f) snad má i bratra tam kdes ve sněhu mlh dálce(J6f) Tři(Ja) Hlas opět černé paní do směsi ťal zvuků(J6f) vůz plnících Čas ticho Černá zdvihla ruku(J6f) a dotýká se oné děvčátka i loutky(J6f) je do tří počítá Úst chvějí se jí koutky(J6f) však ani vzdech ni hlas pláč hrudi neuleví(J6f) Ach za to děvčátko se jenjen děsem jeví(J6f) jak vzbuzeno jest náhle do pláče a řevu(J6f) dle slz těch dorosteš as na půvabnou děvu(J6f) Již není směšný mně tvůj medvěd nemotora(J6f) jak pod raménkem dusíš umělého tvora(J6f) že z lebky hlavaté už mrtvá očka poulí(J6f) pak zmítá ploskami a nevládně se choulí(J6f) vaz polomen lne k tlapkám čumáček a tlama(J6f) co matce v náručí pláč usedavě sama(J6f) Pak matička tě líbá konejšivě těší(J6f) ni Evy na péči se nedbou neprohřeší(J6f) co tobě dosud očka ve studánkách plovou(J6f) ti na temínku rovná stužku blankytovou(J6f) Co staří manželé Snad někde z pohřbu jedou(J6f) Jen jaké bolné myšlénky as paní vedou(J6f) že k palci od malíčku na rukou si čítá(J6f) prst klade proti prstu spíná je a splítá(J6f) a citlivě jim od mazlíčka do bratříčka(J6f) jmén dává lahodných a láme prostředníčka(J6f) jim hlasem žehnavým cos tlumí do nezvučna(J6f) a věřivě jak mluví láska nerozlučná(J6f) kams hledí do prázdna jak po hasnoucích svíčkách(J6f) co ruce mdle se třesou v černých rukavičkách(J6f) až v rukou mužových klid na chvilku si dluží(J6f) dlaň levá od srdce dlaň pravá k srdci muži(J6f) Vlak bloumá pomalu kde jaký téměř domek(J6f) hned po sousedsku stane na minuty zlomek(J6f) ten onen vystupuje dovnitř jiní vstoupí(J6f) Vůz z jara mraveniště Telegrafní sloupy(J6f) a strážné bílé domky plynou podle trati(J6f) sám dlouhou chvíli počnu počítati(J5f) Tři(Ja) Hle skutečně Dva tři a stanice tu právě(J6f) kde čapka červená vstříc hoří v plné slávě(J6f) ne svinutá jen vlajka někde na zastávce(J6f) bluz modrých pod paží či řádně u rukávce(J6f) Kyn černé paní horlivý však druhou stranou(J6f) nám výhled na jímavou svádí podívanou(J6f) kde vzhůru o zábradlí jako hbitá kočka(J6f) mně od včerejška známá leze modroočka(J6f) i poslušní dva kluci na povely její(J6f) plot stekou odvážně k nám bujaře se smějí(J6f) až tváře mrazem ožehlé lhu Na mou duchu(J6f) jim pod huňatkou šíří od ucha se k uchu(J6f) a ruce ozáblé nach raků z vody varu(J6f) mnou sněhem do tepla Což radují se zdaru(J6f) Jich amazonka smělá vítězně si výská(J6f) z úst poupátek běl zoubků krupkami se blýská(J6f) a šelmovské dvě jamky na tvářích jí žhavých(J6f) se hloubí rozkošně Vlas po přadénkách plavých(J6f) kol milé hlavičky se pod vlňáčkem třepí(J6f) Květ chudiny však vábný nečekaně lepý(J6f) Ač nožky do tance krok na ohromnou stopu(J6f) má obuv ze slámy spleť po cibuli copů(J6f) kde cupá do sněhu tře patu patou znova(J6f) jak střevíc Popelky se lesknou do zlatova(J6f) Ti kluci nadutě si huňky k uchu šinou(J6f) teď pozdravují v okna poklonkují kynou(J6f) a dívka veselá huš huš hrou ještěřice(J6f) rty hrotem jazýčka si olizuje plytce(J6f) snad milá děvenka je nenašpulí k hvizdu(J6f) by dále popohnala drkocavou jízdu(J6f) Ach dítě panenko slyš andělé prý pláčí(J6f) když holka hubinku si po pasácku stáčí(J6f) Vlak dýchnul k odjezdu z par soptí chumel sazí(J6f) a hodná sněhulka pa jazyk po nás plazí(J6f) Ty žábo lstná zlob kvítku ze zahrádky něčí(J6f) tvůj bujný hadí rozmar oba kluky předčí(J6f) Tvým pozdějším snad tvrdě ublížil bych jarům(J6f) tě řadit ukvapeně ulic ku nezdarům(J6f) Však vládnout nad hochy As dovádivě budeš(J6f) kdy lepit na paty se budou tobě všudež(J6f) jak ti dva rytíři zde za tebou se táhnou(J6f) a po tvém úsměvu již nevědomky práhnou(J6f) Však ty se posměješ vsi nad bláznivou chasou(J6f) co po škádlilce švarné nenechavě pasou(J6f) Hroz mrak i tma a žal i hoře tvojí hlavě(J6f) i přes roklin as hloub se přeneseš ty hravě(J6f) Tvé oči charpové běd nejsou oči nyvé(J6f) by do měsíční záře odříkavě snivé(J6f) kdys dívaly se k nebi mimo svět a zemi(J6f) I slzy jednou li z nich kanou ručejemi(J6f) je otřeš jadrně šíj zvedneš nezlomeně(J6f) vzdor osudu i viny pobludu han pěně(J6f) ne jak ta paní ubohá Tři spatří děti(J6f) div na křídlech ven touhou po nich nevyletí(J6f) Jí v očích trnoucích kmit bludiček se tají(J6f) tři prsty překotně zas do tří počítají(J6f) Co pohled na děti jí za vzpomínku vnuká(J6f) že o úsměv jich sama na okénko ťuká(J6f) Jež na loktech jsou pevně zadrhnuty v stužky(J6f) rve marně rukavičky za odporu služky(J6f) až obě ruce opět unaveně klesnou(J6f) kde jímá prosebně muž ochranou je těsnou(J6f) Tři ztratili as děti Kdy Jsou v létech oba(J6f) Kam cestují Sníh mráz I za kamny zlá doba(J6f) Ni ostych s nimi o nich úcta nehovoří(J6f) Svah lesnatý se v levo nad rovinu noří(J6f) kde mrazivá a šedá obloha je tlačí(J6f) Ni nádech žlutavý dne západ neoznačí(J6f) Tam v pravo nad Labem stín Mělníka se zvedá(J6f) chmur clonou tká jej snad již popeleční středa(J6f) Kde plachá bliknou světla na třaslice kytek(J6f) mým slabým očím srší z vloček jich a nitek(J6f) mhou roztékavě tuchnou kmitné ohněsršky(J6f) Kde hádával jsem jindy na granátů pršky(J6f) dnes hledě zkaleně klam nelhu do lichoti(J6f) že kapkami tam vína opuka se potí(J6f) Leč ano bílý sníh a červená mu světla(J6f) mně z dvojích jak by květů věnce k srdci pletla(J6f) cit teplý k domovu hruď na vzdech obav tuží(J6f) ač sviští mráz krev světel rudne do kaluží(J6f) Hleď na západ tam šero Pod dumavou chvojí(J6f) z mých dosud vzpomínek tam dlouhý zámek stojí(J6f) park dolů listnatý v cest chládku po alejích(J6f) a slunná květnice sta barev květů jejich(J6f) z nichž jako dítě znal jsem pouze levanduli(J6f) kde šedé její trsy záhon obemknuly(J6f) prý hořkým zápachem až tučně olejnatým(J6f) strach naháněti můrám žábám ropuchatým(J6f) a ošumnělou resedku z ní vlažnou vůni(J6f) jsem cítíval až opodál vždy na výsluní(J6f) leč blízko páchla mi jen všední svěží travou(J6f) Snad zapomínám růži bohatou a zdravou(J6f) ne nevzpomínám Ale o léto kdys babí(J6f) tál po travách a větvích noční mrazík slabý(J6f) až rosa proti slunci doužkovala třpytně(J6f) i jeseň vlahým dnem už vlála neodbytně(J6f) my lesy tamtudy jsme dopoledne jeli(J6f) dál za Říp k přátelům kde posvícení měli(J6f) Les u průseku mýtě na protáhlé ryzce(J6f) my děti lesní pannu uviděli blízce(J6f) kde v uzel modrý závoj pletence jí vlasů(J6f) jak zlato vinuté se mžilo na okrasu(J6f) cíp vlečky kasané se od sedla jí hrnul(J6f) bič hůlečka jí s uzdou v malé ruce strnul(J6f) Chrt hladký nohatý stál napjatá ni strunka(J6f) Stín polostín kde kmity žíhaly je slunka(J6f) Jen hůlkou hrdě sekla na náš pozdrav hlasný(J6f) v tom otočila koně roh kam volá jasný(J6f) kam ženko pohádky kam do pohádky štěstí(J6f) kam do zlatého zámku o mlází a klestí(J6f) Nuž tamto na svahu dům týž teď zámek bílý(J6f) žen bědných útulek čí mysl chorá šílí(J6f) Ach Bože můj již tuším osud oné paní(J6f) Ač nevím kdo proč odkud vím kam do ústraní(J6f) Již opatrovnice jí teplý přehoz chystá(J6f) muž vaky pohledav vstát pobízí ji z místa(J6f) snad dětsky mazlivě ba sladce přetvářivě(J6f) jen kdybych neviděl rty lomí se mu křivě(J6f) i oči těkavé cos na výmluvu prosí(J6f) ač řezavě se nítí troud v nich suché rosy(J6f) Však paní sedí nedutá Vlak zastavuje(J6f) Rvou dvířka na plošinku ven Mráz dovnitř duje(J6f) Kdo dojel už ven chvatem lehce bez nákupů(J6f) tak s prázdnem jindy z Prahy hanba na potupu(J6f) Pán vystoupil jich služka podává mu vaky(J6f) zvou oba paní dolů dychtí na rozpaky(J6f) Ven ona netečně se po zástupu dívá(J6f) kdo od vlaku kdo na vlak Dav se sune splývá(J6f) tři vojáčkové o holích jdou pod tlumoky(J6f) druh vedle druha těžce belhavými kroky(J6f) zde cizí bohužel či nikým nečekaní(J6f) že myslím sklamání je ukrývané raní(J6f) Tři(Ja) Mé děti Hoši Zde Co bodnulo tu paní(J6f) Ven křičí zoufanlivě hlasů do hlaholu(J6f) když s prudkým třeskem spustila rám okna dolů(J6f) sklon z okna hledá slepě kliku v dveřích stojí(J6f) vstříc muže nevidí jak o pád se jí bojí(J6f) a sama střemhlav ven se po stupínkách řítí(J6f) jen za vojáky nadšeně Až trapno zříti(J6f) jak oni zamračeně cize překvapeně(J6f) se uhnou náručí a neznámé jim ženě(J6f) Ven oknem vyhlížím Vír postav u budovy(J6f) se chumelí dvě ruce vzduchem přelud loví(J6f) Třesk dveří Trubky vřesk Co slyším bez dotazu(J6f) Hlas někam durdivý houk dole kvapně z mrazu(J6f) Kam jinam do blázince Tři jim hoši padli(J6f) Mráz k srdci mráz jak ruce na okně mi chladly(J6f)

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

69. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXIII. VOLBA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Rouhačka. (Václav Antonín Crha)
  3. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou, (Antonín Klášterský)
  4. None (František Serafínský Procházka)
  5. Mé dílo. (Jaroslav Vrchlický)
  6. DUMA. (František Táborský)
  7. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  8. TIBIA DUPLEX. (František Leubner)
  9. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  10. ODTÍNANÉ KOŘENY. (František Leubner)