Mé dílo.

Jaroslav Vrchlický

Když do kola se všecko tříští v té zoufalé o život hře, mé dílo vstříc jde době příští na osamělé, jedné kře; já na ní stojím, já s ní pluji, ať sporné větry, jak chtí, dují, ať kol to praská, vře a mře. Vím, o mne též proud otírá se, tu nechuť, závist, všední dým, ryk jizlivosti v hadím hlase, poušť, kam jen oko pohroužím. Jdu, vydrží kra rány tyto? Mně námahy mé není líto, já přec jen žil – víc netoužím!

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

117. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I. Nesmírná poušť přede mnou i za mnou, (Antonín Klášterský)
  2. PETRARCA NA MONT-VENTOUX. (František Leubner)
  3. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  4. INTERLUDIUM. (František Leubner)
  5. XXIII. VOLBA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. LXXII. Jde bledá Škytka od moře. (František Leubner)
  7. Cesta (Otokar Fischer)
  8. None (František Serafínský Procházka)
  9. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  10. REQUIEM. (František Leubner)