ORGANO PLENO.
Svatý Václave, vojvodo České země!
Orlice Tvá věrná na Řipu skalné témě
zaklesla pevně své spáry,
peruti rozpjala nad žírnou vlastí,
plameny bleskla do černých mraků
s hor se hrnoucích.
V stínech svatohájů týčili kříže
Crha a Strachota, Kristovi žáci,
Kristovi žáci, otcové naši,
světili studánky: křestní vody proudy
děsily bohů prabohů
kouzla i čáry.
Kněžice Václava kvitnoucí vlastí
na mraky valil se dým hranice,
co vychladla v dáli.
Duněly bouře; moře rudé krve
topilo zemi, lidskosti pranýř,
i hrůzná stinadla,
zalilo zemi v obrubě hor
– krve křtitelnici –
až z kostí nakupených rostla bílá hora.
Jsme krve křtem blíže
– ač rány se podnes jitří –
jsme s bolestnou poznání slzou
v očích na krev nevyplakaných,
jsme blíže již u paty
strmé Golgotě spásy?
Mrační kati pastorků v dědictví svatém
34
z úst nám rvali jazyk, lámali údy kolem,
srdce nám trhali z hrudi.
Svatý Václave,
pěst naše přece však do dnes
kleč pluhu svírá pevně,
šíj nepolomná zdravou nese hlavu,
výmluvný jazyk neklne vrahům! –
k Tobě jen volá hlaholem hlasným:
Pros za nás Boha v nebeském dvorstvu
i po věky příští!
Dokud slunce na tvrdosti nebes,
kříž nám bude pláti nad vlasticí rodnou,
jasný kříž to na orlice hrudi
i nad skrání lva kříž na koruně slavné.
V slunci po nivách našich Kristus Pán chodí,
Rozsévač zrna,
bez viny svojí a k bolesti svojí
krví hroznů šlapaných u nás a námi
zbrocený vinař,
a žehná kraji.
Dokud na rolích našich klasy pšenice zrají,
na slunných stráních víno rodí réva,
dokavad včela s kvetoucích lipek
do úlů snáší med a vosk vonný:
na bílých oltářích v kostelích svatých
Zákona obět ve Svátosti tajné
slaviti bude čistý Beránek Boží
na každé jitro,
Ježíš Kristus, štědrý kněz,
jenž jest nám chlebem v hubenství světa,
Syn Marie, Bohorodice,
Matky žádoucí.
35
V štípení Jeho na skále v moři,
v sadu, vždy i po bouřích kvetoucím krásou,
najdeme matku:
po bludných cestách přivine k hrudi,
zutírá slzy, zulíbá rány,
požehná s láskou
k návratu děti.
Dokud hory hranic nesevrou se kruhem,
nepostoupí do středu té země
a Řip nezavalí jako zrno hrachu,
Vltavu nerozstřiknou krůpějí rosy,
Prahu nepohrobí pod skal hrubou patou:
pět budeme s duší nadšením vzňatou
slavným jazykem otců:
Svatý Václave, vojvodo české země,
rozpomeň se na své plémě,
kníže náš,
pros za nás Boha, svatého Ducha.
Kriste eleison!
Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi!
Kyrie eleison!
36