III. Před léty, Smrti, před léty

František Leubner

III.
Před léty, Smrti, před léty
Před léty, Smrti, před léty
jak bával jsem se Vás pošetile, švih kosy Vaší rozjetý že zasvistí mně nad květy, až budou se v jasu sluniti mile.
Po létech nyní, po létech i po sutkách kdo pak toho se bojí! Mé touhy snily v poupětech, luh temní v mraků přeletech – mé květy mi v slunném nevadly znoji... Rosy-li v květném kalichu, že z obruby jeho slzami teče a z očí proudy potichu kdy vyvrou v plachém ostychu, což, tu se to kosám nejlépe seče – – 13