XIII. U cesty kvete mi vratiče keř.

František Leubner

XIII.
U cesty kvete mi vratiče keř.
U cesty kvete mi vratiče keř.
Znám dech tvé vůně, ví pamět má, věř!
V nohách ti otcova hrobu schnul květ, zatruchle voněl, – mě bídy rval hnět. V myšlénkách rvu a mnu vratiče list, sám sobě na radu dím-li si jist: 24 Čím tě svět hnětl, jen vzdechy mu vrať! Vratič má hořký květ i lodyhy nať... A k návratu pod hrudu za jedno měř, kvetla-li růže, či vratiče keř.