XXII. Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní.

František Leubner

XXII.
Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní. Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní.
Z lích nuzně osetých vláh výdech vlažný vane. Co nad lesy dne úsměv na rozluky tane, zrak noci blankytný hvězd první slzu roní. Vzduch dechem prsou nalitých v šer mléčně voní, zrn tucha bohatá dne rosou v půdu kane. A v polích za vsí hřbitov sedmikráskou plane, čerň vrátek tone v květech plnou pod jabloní. Zřím v divu: Mlžný stín se k vetché brance chýlí a hrobů zelení co Gethsemanou zvolna jde v bílé říze skloněn člověka syn svatý. Zrak víry dověrné snad tklivý přelud mýlí? Čte s branky touha radostná i bolná „Jsem vzkříšení a život...“ zašlý nápis zlatý. 39

Kniha Smrt kmotřička (1910)
Autor František Leubner