XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“

František Leubner

XLlII.
„Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“

„Můj pohled přec tě upoutá! Ač zahalený, zvyklý tmám, hleď, uhrančivý pohled mám.“ „Tož uhraň bídu života!“ „Já uřknu ji: Jde mrákota, tvá Smutka mdlobně usíná, mně padá blednouc do klína –“ „A trud zas jiných probouzí...“ „Váš pláč mé čáry ostouzí! Já bídu hledem uhranu, ty slzou křísíš v úhanu! „Kdo s tebou v svár se pobídne! Co Slepou Bábu přehlídne a uřkne zraky zavité? „Jen oči slzou nemyté.“ 87