LVIII.
Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –
Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –
List knihy zavoněl mi stuchlou hlínou,
jak písmáku by na hrudi byl ležel v hrobě.
Svých mrtvých vzpomínám, jich na ulehlé rovy,
kde dědů kosti, zavázané bílou plínou,
tlí vedle truhel vnuků trávy pod pokrovy.
109
Jak v bolných dumách truchlím, u živoucích stolu
že u svatvečer se mnou v lásce nezasednou,
v tom k srdci ruku cítím kostlivou a lednou.
l chladnu v úděsu a tuhnu na mrtvolu.
Zřím oka mihem: S břehů vývratí a zmolů
vod strnulých pláň v sivou dálku nedohlednou,
van dob jí nečeří, z dna bouře nevyzvednou,
vlá teskné němo nad ní, mrtvo po vůkolu.
Blesk protkl šero, hlas trub duní tiší.
V bok udeřil mě vůdce mrtvých, anděl Michal,
a nad vodami trhnul oponou tří říší.
Jen mžik, mih! Alleluja Svatých... Kletby děsna...
l v bdění ještě bez slzy jsem štkavě vzdychal,
snů úlekem se bude vidin ze sna.