LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě,

František Leubner

LXVII.
Stín v stínu kříže v hrobě,
Stín v stínu kříže v hrobě,
sny, touhy odletěly, dní po bludu a mdlobě v tmách s trouchní prach se dělí.
A na hruď bez povzdechů dlaň ustydlá se kříží, kam slunce na potěchu v hloub neplá květů mříží. 138 Jas jara jde-li tudy, v snech s motýly se honí, skráň nad ulehlé hrudy jen Kristus Pán tu kloní.