I. Buď kleta vina, věčně kleta vina,

František Leubner

I.
Buď kleta vina, věčně kleta vina, Buď kleta vina, věčně kleta vina,
jíž jeden hřešil na trest příštích věků! Buď kleta, kleta! Ďáblu jen je k vděku, však na hněv spravedlivý Hospodina! Vše potřísnila jako jedu slina. Jí slzy lidstva klely, rostly v řeku, vzdech, nemoc, smrť, – vše bědy na člověku, sám Bůh jí klnul, lidem z ráje kyna. Však šťastná vina! Nad Betlémem pro ni svit hvězdy spasné rozžehl se v nebi a pokoj lidem hlásá anděl bílý. Krev za ni láska na Golgotě roní, jí neleká ni kříž ni trn ni hřeby, když nad zemi jen svatý smír se schýlí! 7

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner