IX. Ne každý pocel – lásky políbení,

František Leubner

IX.
Ne každý pocel – lásky políbení,
Ne každý pocel – lásky políbení,
ne přátelský jest každý stisk tvé dlaně. I Jidáš líbal zrádně líce Páně, král, vítán Makbethem, byl zabit v snění.
Vrch číše opojnou se slastí pění, dno žlučí zachutná jak jedem saně, v květ svěží tajně červ se vplíží ranně, v čem člověk ráj svůj hledá, ráj vždy není. Je šťasten, dokud všeho neprohlédne, když věří pocelu a ruky stisku, nic o klamu když duše přímá neví. Však jak se zachvěje a k smrti zbledne, až pravda podrží mu třpytnou misku, v níž ráj ten klamný peklem se mu zjeví! 15