Na zlaté pudě.

František Leubner

Na zlaté pudě.
Stín v šero tichou kathedrálu halí. Mdle zlatá půda obrazů se skvěje; kde dvojí barva legend líčí děje, je výjev divný, stěží oku znalý. Proud slunce vítězný se okny valí: stěn šero taví zlata na ručeje, třpyt aureol kde s obrazů se chvěje, sbor svatých zří jak v nově k žití vstalý. Jak stěny chrámu v zlaté záři tonou, zrak stíhá okouzlen zjev krásy luzné, co tajemnou dřív šero krylo clonou. Tak poesie plá-li v šero žití, stín z duše plaší a sny její různé jak v zlaté půdě obrazy se svítí. 23