O velký pátek.

František Leubner

O velký pátek.
Viděl jsem pod oltářem duše zabitých... Zjevení sv. Jana.
Zvon oněměl a zhaslo věčné světlo. Jen stíny na holý se oltář kladou, kde jindy oken malovaných vnadou jak bájný svět vše pestrým jasem kvetlo. Jak s nocí jasno by se bylo střetlo: Hle zpod oltáře vystupují řadou, jež pro kříž Kristův štvanou laň jak mladou kdy záští vrahů katem na smrt hnětlo. Jdou v bílých řízách starci, ženy, děti, sbor statných mužů tiše ve průvodu a v rukou nesou svěží palem sněti. V jich tváři není krutých strastí hlodu, jdou v klidu slavném jako ku oběti, – zrak plá jim touhou Beránkova hodu. 24