Ecce homo.

František Leubner

Ecce homo.
Když kynem tišíš bouřně vzduté moře, když poklidně vln kráčíš po hřebenu, v den mrtvé voláš, hojíš muže, ženu – skráň soucitnou Ti jasní božství zoře. Však nyní úpal jizev, duše hoře Ty trpíš tiše bez výčitek stenu, a skláníš hlavu, slinou potřísněnu – to člověk zmírá na Golgotě hoře. Tvá bolest jímavější než Tvá sláva, i skalné srdce puká Tvými stony, a mrtvý děsem z trouchně hrobu vstává. Dnes člověk nejblíž člověka je Synu, jenž nehalí se v božství hvězdné clony, jak oni trpí, odpouštěje vinu. 26

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner