Dolorosa.

František Leubner

Dolorosa.
Tak nevidím, jak v dětství jsem Tě vídal, ten ženské hlavy portrét uhlazený, v plášť modrořásný směrně zahalený, kde malíř na hruď zlatou sponu přidal. Ten obraz v duši za jiný jsem střídal: Skráň tiskneš na kříž, černě zkrvavený, jenž krví ssedlou střísnil hlavy pleny, kde pod ním bol Tvou kleslou duši hlídal. Co Tobě surovém je po žoldnéři, jenž odehnal Tě od hrobových dveří, co po tom, trám že objímáš již prázný? Ty nezříš v hrobě klidně spáti Syna, – Ty slyšíš jej jen volat Hospodina a mrtvoly pak cítíš dotek mrazný. 28