Rajské růže.

František Leubner

Rajské růže.
Práh překročila Dorothea žití, by v ráj se vznesla touhou po Ženichu. Slib Theofil chtěl v nevěřícím smíchu, jak plní se, je s údivem mu zříti. Jde smavé dítě, rajské nese kvítí, třpyt rosy chví se růžím na kalichu. Zří u víře, co v pochyb žádal pychu, dech štěstí v hruď z těch květů vanout cítí. Ó čárné růže, kvítí ráje rudé! Květ ráje luzný nám-li bájí planou, že nekvete jím žití naše chudé? Když bolu růže z ran tvých krví kvetou, zda tušíš, srdce, v květ co slzy kanou: z nich tajné ruce vínek ráje pletou. 31