Katakomby.

František Leubner

Katakomby.
Jsou duše, v katakombách tichých stále snů ostýchavých jejich klidná víra květ myšlének a citů rozevírá, svět nad nimi ať bouří a štve dále. Jich jasné slzy nová naděj stírá: když na rakvích snů mrtvých z vesperále dnů příštích vigilie slaví, lýra jich zase zjásá v plesné pastorále. Bok Kristův puklý mystický je pramen, jenž vlaží hojně žíznivé jich rety, a jejich ráj – v objetí jeho ramen. Své rány myjí v jeho krve splavu. Však život náhle jako katan kletý je překvapí a vleče na popravu. 33

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner