Maximinianovi zjevují se zabití křesťané.

František Leubner

Maximinianovi zjevují se zabití křesťané.
Zda mozek spitý hříchův orgiemi snem třeští závratným či luna lživá tká z paprsků v noc světlou vidma živá? Jak socha ztrnul César hrůzou němý. Jde v tichu mrtvém duchů kročejemi blíž mučenníků řada mlčelivá. Běl roucha s postav nezlomených splývá, však země nedotknou se čisté lemy. Hruď rozhalují, ranami se rdící. Ret nechvěje se bolných vzdechů hlesem, zrak září klidně. – César zsinal v líci. Jenž v hrůzách cirku zíval, náhle schvácen jich klidem vítězným, v tiš vzúpěl děsem. Pad’ na mramor jak prudkým bleskem skácen. 35