Dies irae.

František Leubner

Dies irae.
Vzplá v hrůze dies irae, dies illa,... svět na soud dozraje jak pod srp klasy, hrob otevře se na trub zvučné hlasy – soud ruka umělá zde vylíčila. Kde s trůnu božího se záře slila, tam svatí stoupli v její bleskné jasy. Co chystáni jsou peklu na pospasy, ty černá temnost po levici skryla. Zřím oněch štěstí, tyto v zoufalosti, – a myšlénky se při tom lekám plaše, ret stěží povzdech smutné duše tlumí: Jen matný pablesk rajské blaženosti je slába vykouzliti ruka naše, však lehce zbudit bědy pekla umí! 36

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner