Lazar.

František Leubner

Lazar.
Pán hořkou slzou plakal za přítelem. Dav o velké si lásce vypravuje, Marie pláče, hlasně hořekuje, a Marta vzlyká, stejným jata želem. Lká zástup celý lidstva nad údělem. Tu slovo v úžas hoře zaměňuje: Jde Lazar tiše z černé hrobu sluje s tak vážným okem, přísným bledým čelem. Ples vede sestry bratru do objetí. Hned zákonníci s otázkou se blíží, zda zvěděl tam, kdy svitne spása lidu. Rty sevřené však slova neodvětí, zrak bádavý v den jasný teskně vzhlíží, kam člověk vrací z věčného se klidu. 38

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner