Víra.

František Leubner

Víra.
V hrob puklým kamenem zde hledí Víra, jak anděl krásný, křídel vzneslých k letu, v tmu hrobky sypouc hrsti bílých květů, a nohou drtíc bludných pochyb štíra. Kdo pod obrazem slzy s očí stírá, čte na útěchu ze Zjevení větu: Tam zmlkne pláč a povzdech bledých retů, až dnů zde bědných naplněna míra. Ne za hrob jen, ať v žití boj nám plane, svým křídlem chrání skráň jak věrná druže, krev stírá vlídně, z ran jež srdce kane! Znak víry v Boha, víry v síly vlastní nám září-li, v boj kleslé rámě tuže, my k štěstí za hrob jdeme žitím šťastní. 42